Plavba pokračuje

Z bažiny jsme se vrátili směrem k přístavišti a pokračovali podél východího břehu jezera. Tady byly břehy zarostlé stromy a keři až k vodě. Ve vodě byly rozeseté hroší školy (hippo school - nový termín, který jsem se tu naučil používat).

 Kočkodan zelený na větvi nad vodou.

Ranger  už nechtěl zajet blíž k břehu, protože se bál hrochů. Jeho obavám se nedivím, hroši jsou silně teritoriální a agresivní a s naší pramičkou by si poradili raz dva. Bohužel jsme ale mohli víceméně zapomenout na kvalitní focení drobných ptáků.

Fotil jsem alespoň orly jasnohlasé, kterých tu je opravdu hodně. Každých pár desítek metrů jsme viděli jednoho nebo dva orly sedět na stromě. Orli se také hodně ozývali jasným pokřikem podobným hlasu racků.

Viděli jsme spoustu hrochů a dva krokodýly. Orlů hodně, ostatní ptáci - ledňáčci a vlhy - se tu nedali fotit kvůli velké vzdálenosti od břehu.

Dytík úhorní.

Viděl jsem ještě nějaké volavky , vodní slípku a bukače, ale na fotku to nebylo. Přesto se vyjížďka nadmíru povedla.

Kazinga Channel

Po obědě jsme jeli na plavbu po kanálu Kazinga Channel.

Podle všech reklamních tvrzení cestovek je tu největší populace hrochů na světě, ale mě utkvěli hlavně buvoli.

Hroši byli na každém rohu, ale v menších skupinkách tak do 10-15 kusů. V Tanzanii jsem viděl větší skupiny. Ošklivý hroch s růžovými lysinami se vyvaloval vedle hejna zobounů afrických (African skimmer).

(Až doma jsem si dohledal, že největší populace hrochů tu skutečně bývala. Údajně tu žilo na 21 000 hrochů. V 60. letech jich tu vybili 7000, aby uchránili park před nadměrným spásáním, a populaci zredukovali na 14000. Pytláci v 80. a 90. latech populaci dál zdecimovali, takže v r.1989 se stav hrochů odhadoval na pouhých 2100 a v roce 1995 se celková populace v NP Queen Elizabeth odhadovala na 2800. Podle mého docela smutný příběh. Který má nepříjemnou dohru - decimací hroší populace se výrazně snížily úlovky tilapií, které tu bývaly vynikající.)

Varan nilský se anglicky jmenuje monitor lizard.

Plavba po kanálu Kazinga byla znamenitá. Pluli jsme po jižním břehu. Břeh byl plný zvěře. Tu dva sloni dováděli ve vodě, támhle volavky, tady skupinka hrochů, krokodýli, kladivouš, varan nilský. Pořád bylo na co se dívat.

A hlavně buvoli, buvoli. Zdejší buvoli mají zbarvení do hnědočervena, prý v důsledku křížení s pralesními buvoly z Kibale Forest a z Konga.

Na přehu byla kvanta ptáků. Ledňáčci, kladivouši, volavky, čápi. Hroší a buvoli se doslova váleli mezi hejny zobounů afrických.

Hodně mě potěšili orli jasnohlasí. Fotil jsem je za letu i v sedě. Kolem řeky je jich opravdu hodně.

 

Kazinga Fishing Village leží na jižním břehu kanálu. Je obklopená národním parkem. Rybáři prý loví hlavně na Edwardově jezeře.

 

Safari v Queen Elizabeth

Pokračovali jsme na Kob Mating Grounds - místo, kde silní samci vodušek střeží teritorium a samice v říji si vybírají partnery na páření.

Viděli jsme v dálce dva zápasící samce a celkem blízko několik pokusů o páření.

 

Přejeli jsme na druhou stranu silnice procházející parkem od severu k jihu. Tady se rozkládají North Kazinga Plains, pláně zarostlé vysokým bušem s převládajícími euforbiemi candelabra.

Ronald nám tvrdil, že mléko z euforbie způsobuje oslepnutí, pokud se dostane do oka. Jediná pomoc je vypláchnutí mateřským mlékem, aby se to zneutralizovalo.

Na pláních jsme viděli několik zajímavých ptáků, orla chocholatého a orla jasnohlasého, vodušky defassa a stádečko buvolů. Ve srovnání s bohatstvím Murchison Falls ale nuda, nuda, šeď, šeď.

Linduškovec žlutohrdlý (Yellow-throated longclaw)

 

Poobědvali jsme v restauraci Tembo na Mweya Peninsula, který leží mezi Kazinga Channelem a Lake Edward. Edwardovo jezero vypadá jako moře. Díky oparu byl protější břeh v nedohlednu.

Snovač černohlavý (Black-headed Weaver)
K obědu jsem měl kozí špíz a pečené banány - silně stylové jídlo.

Kosti jsem házel čápovi marabu.