Ranní safari v Ishashe

Ráno jsme se rozloučili s luxusní Ishasha Jungle Lodge. Jeli jsme na dopolední game drive po Ishasha Plains. Bylo po dešti, savana byla umytá  a byl docela opar. Escarpment na západě jsme ani neviděli, o sopkách Virunga za řekou v Kongu ani nemluvě.

Safari bylo stejně skvělé jako včera - vodušky kob, buvolci topi, spousta buvolů. Viděli jsme hodně rodin prasat savanových, jeden pár měl snad pět nebo šest mláďat.

Ronald nám krásně zastavoval u každého ptáčka a snažil se najít lvy. Projížděli jsme všechny vyhlášené lví stromy, ale bez úspěchu. Tam, kde savana nebyla vypálená, měla zlatá tráva přes metr. Stačilo, aby lev poodešel deset metrů a zalehl, a neměli jsme šanci ho objevit.

Kroužící supi nás upozornili na možné místo killu, ale bylo to daleko od cesty a v národním parku se sjíždět nesmí.

Najezdili jsme toho mnohem víc než včera. Ronald s námi svědomitě pročesával game trails, ale na lvy jsme nenaráželi.

Poslední slon, kterého jsem viděl, byl mohutný starý býk. Zastihli jsme ho po bahenní koupeli kousek od hranic s kongem, blízko místa, kde jsme včera pozorovali dva mladší slony.

Projeli jsme pláněmi až k jižní bráně. Tady jsme objeli všechny lví stromy v okolí. Viděli jsme pár buvolů, kteří se ve vysoké trávě skoro ztráceli.

Ranní safari - lvice u Nilu

Noc kupodivu proběhla celkem poklidně. Spal jsem jako děcko. Měl jsem moskytiéru a oknem vanul trošku chladnější vzduch.
Ráno jsme zaspali a na snídani jsme přišli o půl hodiny později. Nějak lenivíme.

Dopoledne jsme podnikli safari do delty, kde se vlévá Viktoriin Nil do Albertova jezera a hned vedle vytéků Albertův Nil směrem na sever k súdánu. Vlastně by se dalo říct, že delta několika rameny napájí jezero a jedním ramenem Albertův Nil.

Ještě před branou NP jsme projeli bažinou plnou ugandských vodušek kob. Bylo tam plno vodního ptactva. Včetně obrovské volavky Goliath Heron, kterou jsem bohužel nestihl vyfotit (Pozn. A nepovedlo se mi to během celého pobytu v Ugandě. Tuhle volavku jsem zkrátka nevyfotil.).

Pokračovali jsme stezkou, kterou jsme absolvovali včera. Jeli jsme proti proudu Nilu. Dopoledne bylo příjemné, všude jsme potkávali stáda zvěře mířící k Nilu pít, nebo se vracejících od vody zpět.
Ronaldovi kolegové nás mobilem nasměrovali na dvě lvice, které se pohybovaly kolem vyschlého koryta potoka. Napřed jsme viděli jen autos turisty snažící se najít lvy vlevo od cesty. Sjeli z cesty dobrých 50m, i když se to nesmí.

Za chvíli jsme za křovím objevili mladou lvici - a za okamžik druhou. Nechtěly se kamarádit, za chvilku zmizely v buši.
Jeli jsme dál. Potkávali jsme skupinky oribi, vodušek kob, vodušek defassa, občas buvoly. Zahlédli jsme slony, ale byli daleko.

O kus dál Ronald objevil lvici s obojkem. Šla po křovinatém hřebeni a mířila k Nilu. Popojeli jsme o kus dál, abychom si na ni počkali. A opravdu, za chvilku se objevila za křovím, ladně přešla silnici a pokračovala k vodě.

O kus dál jsme pozorovali skupinku paviánů. Silný samec žral mládě vodušky. Zajímalo by mě, jestli ho také sám ulovil. Kolem kroužila prasata bradavičnatá, zřejmě chtěla dát kousnout.