Kazinga Channel

Po obědě jsme jeli na plavbu po kanálu Kazinga Channel.

Podle všech reklamních tvrzení cestovek je tu největší populace hrochů na světě, ale mě utkvěli hlavně buvoli.

Hroši byli na každém rohu, ale v menších skupinkách tak do 10-15 kusů. V Tanzanii jsem viděl větší skupiny. Ošklivý hroch s růžovými lysinami se vyvaloval vedle hejna zobounů afrických (African skimmer).

(Až doma jsem si dohledal, že největší populace hrochů tu skutečně bývala. Údajně tu žilo na 21 000 hrochů. V 60. letech jich tu vybili 7000, aby uchránili park před nadměrným spásáním, a populaci zredukovali na 14000. Pytláci v 80. a 90. latech populaci dál zdecimovali, takže v r.1989 se stav hrochů odhadoval na pouhých 2100 a v roce 1995 se celková populace v NP Queen Elizabeth odhadovala na 2800. Podle mého docela smutný příběh. Který má nepříjemnou dohru - decimací hroší populace se výrazně snížily úlovky tilapií, které tu bývaly vynikající.)

Varan nilský se anglicky jmenuje monitor lizard.

Plavba po kanálu Kazinga byla znamenitá. Pluli jsme po jižním břehu. Břeh byl plný zvěře. Tu dva sloni dováděli ve vodě, támhle volavky, tady skupinka hrochů, krokodýli, kladivouš, varan nilský. Pořád bylo na co se dívat.

A hlavně buvoli, buvoli. Zdejší buvoli mají zbarvení do hnědočervena, prý v důsledku křížení s pralesními buvoly z Kibale Forest a z Konga.

Na přehu byla kvanta ptáků. Ledňáčci, kladivouši, volavky, čápi. Hroší a buvoli se doslova váleli mezi hejny zobounů afrických.

Hodně mě potěšili orli jasnohlasí. Fotil jsem je za letu i v sedě. Kolem řeky je jich opravdu hodně.

 

Kazinga Fishing Village leží na jižním břehu kanálu. Je obklopená národním parkem. Rybáři prý loví hlavně na Edwardově jezeře.

 

Lodí po Nilu k Murchisonovým vodopádům

Cestou na oběd v Paraa Safari Lodge jsme viděli pěkné stádo žiraf Rothschildových.

Pod stromem jesme zastihli levharta. Viděli jsme z něj jen kožich a pak hlavu za křovím. Nechtěl se kamarádit, po chvíli se zvedl a utekl do buše.

Kousek od Nilu jsme narazili na sloní rodinu přecházející přes cestu. Jeden ze slonů měl zmrzačený chobot, s největší pravděpodobností od drátěného oka. Pytláci by se měli střílet!
Na oběd jsme docela dlouho čekali. Měl jsem plněné masové taštičky a Caesar salát.
Odpoledne jsme podnikli plavbu po Victoria Nilu. Z přístaviště Paraa jsme vypluli na dvoupatrové lodi směrem k vodopádům. Seděli jsme na horní palubě a kochali se přírodou. Všude na severním břehu bylo plno ptactva - ledňáčci, volavky a pestrobarevné vlhy, občas nějaký dravec, ibisové posvátní, husy egyptské. Člunozobce jsme neviděli. Ještě že jsme je viděli včera.

Ledňáček senegalský (Woodland kingfisher)

Vlha zelenočelá (Red-throated Bee-eater)

Ledňáček jižní africký (Pied kingfisher)

Anhinga africká (African darter)

Husička vdovka (White-faced whistling duck)

Ibis posvátný

Na břehu se pásly vodušky defassa, hroši, sloni. Viděli jsme kočkodany zelené, paviány.
Asi na půl cesty k vodpoádům tvoří Nil ostrov porostlý papyrem. Na něm se páslo stádo snad 40 slonů. Bylo to jediné pořádné stádo, které jsme v NP Murchison Falls viděli pohromadě - a stálo za to.

Na vodě vanul příjemný vánek, a tak nám tolik nevadilo vedro. Prý bylo zase 47°C, ale vůbec mi to nepřišlo.

Murchisonovy vodopády zespoda nevypadají tak majestátně, jako když člověk stojí u nich. Loď se k nim přiblíží jen na pár set metrů u ústí údolí. Takže nemají šanci vyniknout. Stezku na vyhlídku nad vodopády za 25$ jsme s díky odmítli.

Na zpáteční cestě jsme viděli roztomilé hroší mládě. Zvěře bylo pořád hodně, ale už jsme u ní nestavěli. Dal jsem s pivo s voduškou kob na etiketě. Celkem se dalo pít.

Baligi Tracks a Delta Point

Od křižovatky na břehu Albertova Nilu, kde jsme včera potkali velké buvolí stádo, jsme pokračovali podél řehu směrem k deltě. Podle mapy se to místo jmenuje Baligi Tracks.

Tohle místo je prostě neskutečné. Cesta vede blízko vody. Nilský břeh tu je hodně pozvolný, řeka tvoří mokřiy porostlé svěže zelenými rostlinami. Na těch se pasou vodušky kob ve velikých stádech. Vedle nich na mělčině loví ibisové, čápi simbilové, zejozobi a jeřábi královští.

Hustota zvěře a ptactav je neuvěřitelná: nikdy jsem nic podobného neviděl. Mezi tím se pasou buvoli s bílými volavkami na hřbetě - prostě pastva pro oči.

Na Nilu lovili rybáři sítěmi kousek od odpočívajících hrochů. Vystoupili jsme z auta. Ronald nám rozdělil šťavnatý ananas - a bylo nám skvěle.

Zajeli jsme až k Delta Point - křižovatce u papyrových polí, za kterými už je Albertovo jezero. Mezi břehem a papyrem teklo nejsevernější rameno delty Viktoriina Nilu. Na břehu se pásli velcí samci vodušky Defassa. Chtěl jsem po Ronaldovi, aby k nim přijel blíž, ale nechtěl - bál se bahna.

Přívoz přes Nil

Z vodopádu jsme jeli na oběd do Red Chilli Lodge s výhledem na Nil.

Pak jsme jeli na přívoz. Taky suprová zkušenost: prám táhly dva asymetricky položené dieselové motory, každý měl svého vlasního strojníka. Jak dokázali udržet přímý směr, ví Bůh.

Na druhém břehu Nilu leželi ve vodě hroši a o kus dál pili sloni. Začal jsem tušit, že severní část NP Murchison Falls bude o něčem jiném než ta lesnatá jižní. A měl jsem pravdu.