Na hranicích Konga

Přijeli jsme k picnic site na kopečku a sjeli k řece Ishasha. "The other side is Kongo", povídá Ronald. Tak jsme zastavili a šli k řece. Do Konga jsme to měli míň než 10m. Peter vzal kámen a hodil ho přes řeku. Nikdy jsem si nepomyslel, že se ocitnu takhle blízko Konga. Udělali jsme si tam společnou fotku.

Pomalu jsme se vraceli k lodgi. Vjeli jsme do severního okruhu. Tady byla savana vypálená. Ze spálené trávy čněly zelené akácie a jakési keříky. Občas zlatavý flek trávy, která vypalování přežila. I tak tu byla zvěř - odušky, prasata savanová, ptáci, buvoli. Přijeli jsme ke "kob mating grounds", kde se samci předváděli samicím se zvednutou hlavou a snažili se o spáření.

Dojeli jsme na konec planiny. Na hraně stálo auto s posh turisty, kteří si užívali sundowner - drink při západu slunce.

Ronald sjel z cesty a zavezl nás k hyenímu doupěti. Dva výrostci se tu váleli - jeden klimbal, druhý ohlodával kost. Moci si nás nevšímali. Za chvilku přišla jejich matka. Pozdravili se ztopořením a očicháním penisů a klitorisů - u hyen se to nepozná, vypadá to stejně.

Z nory vylezlo roztomilé štěně a připojilo se ke ztopořovacímu rituálu. Pak si matka lehla opodál a mláďata si hrála. Byl to skvělý závěr bezvadného dne.

I když jsme neviděli ani šimpanze, ani stromové lvy, zažili jsme úžasné dobrodružství a užili si skvělé safari. Moc se mi tu líbí. Ishasha mi přijde nejlepší z celého NP Queen Elizabeth.

Kasenyi Plains a solný kráter Bunyampaka

Ráno jsme vstali v 6, ještě byla tma. Honza se šel sprchovat, ale když si namydlil celé dělo, došla voda. Spotřebovali jsme ji včera večer, když jsme se sprchovali a fotili si selfíčka ve venkovní sprše. Musel ze sebe smýt mýdlo pitnou vodou z petláhve.

Když jsme vyjížděli z tábora, slunce právě vycházelo nad escarpmentem. Pčředvedlo nám jedno z úžasných afrických ranních představení.

Jeli jsme na Kasenyi Plains, směrem k Lake George. Safari začalo slibně, docela brzy jsme dojeli ke dvěma autům, která pozorovala hyenu.

 Hyena v trávě něco žrala, asi vodušku kob. Chvíli jsme ji sledovali, pak popadla do tlamy kýtu i s kopýtkem a odklusala.

Pak se to začalo kazit. Buš byl prázdný, nikde ani chlup. Jen občas v dálce voduška nebo buvol. Šelmy žádné, sloni žádní, stáda žádná. Ronald se snažil něco najít podle volání opic, ale bez úspěchu.

Někdy kolem deváté jsme přijeli k solnému kráteru Bunyampaka, kde místní lidé vyrábějí sůl. Plocha kráteru byla rozparcelovaná na čtvercové nádržky, kde se usazuje sůl. vypadalo to hezky, ale smrdělo to ohavně, protože kromě soli je v místní vodě obsažena také síra. Voda se neustále doplňuje horkými prameny a v období dešťů bývají v jezírku plameňáci. Teď tam nebylo nic.
Místní předák nám předvedl techniku polévání a zesilování solné krusty. Honza měl chuť fotit, ale dělnice s rukama a nohama rozežranýma solí nejevily zájem. Upřímně se ani nedivím.

Zastavili jsme se na občerstvení na malém tržišti. Měli tam spoustu pěkných turistických nesmyslů. Koupil jsem malé barevné hrošíky, které rozdám v práci, a krásnou masku kmene Batoro.