Konečně stromoví lvi

Pak už Ronald zamířil k bráně. Nevypadalo to dobře. U brány přijal telefonát od některého zkolegů guidů. Nevím, co si povídali, ale hned za bránou najel Ronald na hlavní silnici a místo na jiho otočil na sever. Hnal to jako drak. Zadoufal jsem, že to nakonec dopadne dobře.
Po pár kilometrech se na obzoru objevilo několik aut stojících u krajnice. Věděl jsem, že máme vyhráno.

Turisti z aut pozorovali fíkovník, stojící tak asi 60 metrů od silnice. Na větvi tam odpočívala lvice. Průvodce z vedlejšího auta říkal, že tam byly dvě, ale jedna seskočila do trávy. Po chvíli se opravdu objevila, chvíli stála v rozsoše stromu, pak si obě lvice vyměnily místo a zalehly do větví.

Byl jsem rád hlavně kvůli Peterovi a Honzovi. Na žádné převratné focení to nebylo, na to byla vzdálenost moc velká. Ale co už. I tak se to počítá. Sám jsem viděl a fotil stromové lvy v Serengeti v roce 2013, tohle byl pro mě jen bonus. Jsem rád, že Peter viděl "levovník", jak o tom mluvil. A že se "naplnil scénář lev v 11 hodin", jak o tom mluvil Honza.

Ranní safari - lvice u Nilu

Noc kupodivu proběhla celkem poklidně. Spal jsem jako děcko. Měl jsem moskytiéru a oknem vanul trošku chladnější vzduch.
Ráno jsme zaspali a na snídani jsme přišli o půl hodiny později. Nějak lenivíme.

Dopoledne jsme podnikli safari do delty, kde se vlévá Viktoriin Nil do Albertova jezera a hned vedle vytéků Albertův Nil směrem na sever k súdánu. Vlastně by se dalo říct, že delta několika rameny napájí jezero a jedním ramenem Albertův Nil.

Ještě před branou NP jsme projeli bažinou plnou ugandských vodušek kob. Bylo tam plno vodního ptactva. Včetně obrovské volavky Goliath Heron, kterou jsem bohužel nestihl vyfotit (Pozn. A nepovedlo se mi to během celého pobytu v Ugandě. Tuhle volavku jsem zkrátka nevyfotil.).

Pokračovali jsme stezkou, kterou jsme absolvovali včera. Jeli jsme proti proudu Nilu. Dopoledne bylo příjemné, všude jsme potkávali stáda zvěře mířící k Nilu pít, nebo se vracejících od vody zpět.
Ronaldovi kolegové nás mobilem nasměrovali na dvě lvice, které se pohybovaly kolem vyschlého koryta potoka. Napřed jsme viděli jen autos turisty snažící se najít lvy vlevo od cesty. Sjeli z cesty dobrých 50m, i když se to nesmí.

Za chvíli jsme za křovím objevili mladou lvici - a za okamžik druhou. Nechtěly se kamarádit, za chvilku zmizely v buši.
Jeli jsme dál. Potkávali jsme skupinky oribi, vodušek kob, vodušek defassa, občas buvoly. Zahlédli jsme slony, ale byli daleko.

O kus dál Ronald objevil lvici s obojkem. Šla po křovinatém hřebeni a mířila k Nilu. Popojeli jsme o kus dál, abychom si na ni počkali. A opravdu, za chvilku se objevila za křovím, ladně přešla silnici a pokračovala k vodě.

O kus dál jsme pozorovali skupinku paviánů. Silný samec žral mládě vodušky. Zajímalo by mě, jestli ho také sám ulovil. Kolem kroužila prasata bradavičnatá, zřejmě chtěla dát kousnout.