Loučení s Lake Mburo

Nejlepší pozorování jsme měli nakonec walking safari. Oba býci antilopy losí prošli přes stádo zeber promíchané s mládeneckým stádečkem vodušek defassa.

Byla to doslova pastva pro oči. Ve větší skupině zvěř ztratila trošku plachosti a pustila si nás blíž. Takže jsem mohl ulovit pír pěkných záběrů a fotek.

 

A přesně v tu chvíli mi foťák zahlásil plnou kartu. Ani se nedivím, většinu fotek má minimálně dvojmo, ale stalo se mi to vůbec poprvé. Pochopil jsem to jako jasný boží vzkaz, že v nejlepším se má přestat a že právě začal konec naší výpravy po Ugandě.

Zamířili jsme k cestě. Zebry a vodušky šly na opačnou stranu. Býci antilopy losí vyšli kousek do vršku a když jsme šli pryč, otočili se a vrátili se do močálu. Ronald a guide od německé party přijeli po cestě. Dali jsme guidovi spropitné, naložili se do landcruiseru a vyrazili.

Ještě se vrátím k ekosystému na Lake Mburo. Park byl původě dvakrát větší, někdy v 60. letech ho zmenšili na současnou velikost. Ranger tvrdil, že prý tu mají jednoho lva - samce. Sice ho neviděli, ale podle řevu o něm vědí. Aby zpomalili zarůstání akácií, převezli sem stádečko 15 žíraf Rothschildových z NP Murchison Falls. Že by sem znovu vysadili slony, to bohužel nehrozí, park je prý na to příliš malý.

Walking safari

Ráno jsme vstali v 6:15. Za kopce, kde leží Eagle's Nest, byl nad obzorem vidět Jižní kříž. Peter ho chtěl vidět po celou dobu našeho pobytu v Ugandě, ale až dnes se mu zadařilo.

Na dopoledne jsme měli naplánované walking safari. Hned u brány jsme viděli kočkodany zelené.

Šli jsme spolu s šestičlennou německou rodinou. Safari vedl ranger s kalašnikovem a průod uzavírali dva praktikanti - učni na rangery. Byl jsem napřed lehce skeptický, v roce 2011 jsem absolvoval walking safari na Lake Manyara a zvířata si udržovala velikou vzdálenost nepoužitelnou pro focení.

Vyrazili jsme od brány do parku.Orvní zvířata, která jsme potkali, byly impaly. Přesně podle prvních předpokladů si nás pustily tak na 30 m a pak utíkaly.

Trošku jsme si spravili chuť na zebrách. Zebří rodinka s hříbětem byla celkem rozumně daleko na pár fotek. Ranger nám vyprávěl o rostlinách a ptácích, ale ptáci se fotit nedali.

V NP Lake Mburo se přemnožují akácie. Za časů Idi Amina tu vybili slony, kteří udržovali vegetaci v přijatelných mezích. Teď nechávají zemědělce akácie mytit a brát si dřevo, mýtiny pak vypalují. (Tolik k diskusi o těžbě dřeva po kůrovci v NP Šumava).
Došli jsme k napajedlu pro krávy, ohrazeném před zvěří. K vodě nepouští ani krávy, protože by napajedlo rozšlapaly a zaplnily bahnem. Vodu jim čerpají do koryta.
A musím se pochlubit - v mokřině (teď na konci období sucha vyschlé) jsem objevil elanda. Viděl jsem ho dřív než ranger, který ho tu hledal. Mokřina byla zarostlá vegetací tak metr a půl vysokou, elandovi z ní čouhala jen hlava a hřbet. Byl to mohutný býk, za keřem jsme objevili ještě jednoho.

Ranger zvolil chytrou cestu - mokřinu jsme obešli širokým obloukem, abychom oba býky vytlačili do volného prostoru. Cestou nám ranger ukazoval rostlinu Sodoma Apple - keřík s fialovými kvítky se řlutobílým středem a kulatými žlutými plody. Bohužel jedovatými.
Oba losí býky jsme naším postupem nasměrovali na volnou pastvinu. Viděli jsme buvola a zebry. Je to úplně jiý pocit, stát v buši a vidět před sebou v křoví buvola, než když člověk jede v autě.

Elandi znovu zatočili do mokřiny. Teď v suchém období byly zvířecí stezky dobře průchodné. I tak jsem si ale děsivě zaprasil boty. Na podrážku vlhkou od ranní rosy se nachytalo bano a zbytky zvířecího trusu, kterého je tu všude plno.

Večerní safari v NP Lake Mburo

Návrat od jezera jsme pojali jako game drive. Hodinu a půl jsme jezdili po parku a fotili. Především impaly, vodušky defassa a zebry.

Impaly byly hodně zábavné, viděli jsme dominantního samce střežícího harém samic a dva mladíky nacvičující souboj. Ronald říkal, že alfa samec si udrží svůj harém jen pár měsíců, protože se jen páří a odhání konkurenty a nemá čas se pořádně najíst, takže časem zeslábne a o harém ho připraví nejsilnější samec z mládeneckého stáda (bachelor's group).

Viděli jsme také antilopy losí - elandy, ale jen z velké dálky. Z fotek nic moc nebude.
Byl to nádherný večer, se sluncem zapadajícím do oparu nad kopci na západě.

Frankolín rudohrdlý.

Teď sedím ve svém sinl stanu a poslouchám noční zpěv buše. Jsou to jen cikády a cvrčci. Houkání a skřehotání, které bylo slyšet v pralese, tu není. Tuhle noční hudbu miluju.

V NP Lake Mburo nejsou lvi, jen levharti. Škoda, lví řev by zvukovou kulisu dotvořil.
Zítra ráno nás čeká ranní walking safari, a pak už jen přesun do Kampaly. Uteklo to až příliš rychle. Zítra musím pořešit nějaké dárky pro rodinu. Prý na rovníku.

Plavba po jezeře Mburo

Měli jsme v plánu plavbu lodí po Lake Mburo. Hned za branou do parku jsme viděli krásné stádo impal promísené s voduškami Defassa a zebrami.

 

 

Ani impaly, ani zebry jsme zatím v Ugandě neviděli, v jiných parcích nežijí. Národní park Lake Mburo není velký, ale je dobře zazvěřený. Lvi tu nežijí - prý snad jen jeden samec - vybili je okolní farmáři. Velkou zvěř tak ohrožují jen levharti.

Na vyjížďku po jezeře jsme jeli s německou rodinou a průvodcem. Před vyplutím byl trochu zmatek, protože zájemců o plavbu bylo víc než míst v pramici. Ronald opět bezchybně zaúřadoval a do lodi nás dostal.

Zpočátku plavby jsme jeli do papyrové bažiny. Minuli jsme hroší školu a zajeli k rákosí.

Tahle část plavby byla vůbec nejlepší, protože ranger zastavoval a zajížděl ke břehu, abychom mohli fotit ptáky. Nafotil jsem ledňáčky a vlhy.
Vlha modrolící - Blue-cheeked bee eater

 

Ledňáček modropláštíkový - Malachite kingfisher