Večer s bílými nosorožci

Sedíme na verandě v Ziwa Rhino, posloucháme zvuky nočního buše a kolem chatek chodí nosorožci. Právě teď je tu skupinka pěti kusů. Před hodinou jsme seděli u večeře, když příšla samice s mládětem.Mládě bylo velké jako slušná kráva, ale prý je staré jen rok a půl. Nechápu, jak mohlo tak rychle vyrůst!
Samice s mládětem se pomalu pásli, pak přišli k zábradlí od jídelny (zdráhám se napsat restaurace, je to jen barpult s kuchyní a pár stolů) snad na tři metry! Svítil jsem si na ně čelovkou a točil. Udělal jsem také pár fotek, ale moc se nevyvedly - v noci prostě neumím fotit.

Pak samice zvedla hlavu, něco se jí znelíbilo, a oba odkráčeli. Mládě přitom vydávalo tenké zvuky - něco mezi kvíkáním a mňoukáním. Guide říkal, že takové zvuky mládě vydává, když chce od mámy napít mléka.
Byl to neskutečný zážitek. Svítit si čelovkou na nosorožce na tři metry - tomu bych nevěřil, kdyby mi to někdo vyprávěl.

Mládě prý zůstává s matkou do dvou let. Pak matka porodí další mládě, starší na čas odežene, ale pak je znovu po čase pustí k sobě.
Později po západu slunce prošlo dalších pět nosorožců podél jídelny. Ty už jsme pozorovali z verandy naší chatky na takových 25m.
Každá skupina nosorožců tu má u sebe neustále dva rangery, 24 hodin denně. Ještě že tak.
Teď zase problikává z buše baterka. Zřejmě se blíží další skupinka. To je neskutečný mazec!
A ještě musím doplnit, že samice i mládě mají rohy. A pěkně rostlé. Rohy tu upilovávají jen samci. U jídelny je pomníček samce, který tu zahynul při souboji. Jeho sok mu zlomil nohu. Dominantní samec prý ve stádě nechodí, toulá se sám. Těším se na zítřek!

Ziwa Rhino Sanctuary před večeří

Do Ziwa Rhino Sanctuary jsme přijeli kolem půl páté.

Na stopování nosorožců už bylo pozdě, takže teď před večeří vegetíme na verandě. Fotíme přitom opice, lesoně pestré a ptáky.

Ťuhýkovec karmínobřichý (Black-headed Gonolek), překrásný červenočerný ptáček.
Lesoňů je tu spousta, před pár minutami prošel jeden samec snad 10m od verandy.

Na nosorožce vyrazíme zítra ráno.

Soroti, Lira a Karuma Falls

Dnes jsme se přesouvali na západ. Ronald se rozhodl objet jezero Kyoga od severu - a byla to dobrá volba. Cesta byla vyasfaltovaná, dobře průjezdná, dalo se valit 80-100 km/h. Cestou jsme sledovali měnící se krajinu - chatrče domorodců, políčka, plantáže, bažiny, skalnaté kopje. Viděli jsme i jedno jezero.

V Soroti je veliká skála se stožárem a nějakými budovami. Tyčí se nad městem jako citadela.
na zdí pobíhal pestře zbarvený samec agamy osadní (Common agama, Red-headed agama nebo Rainbow agama)

Poobědvali jsme v Liře, Dal jsem si avokádo vo octě s cibulí - úprava podobná tlačence - a hovězí guláš s plackou čapátí.

 U jedné z vesnic probíhal trh. Byl to neuvěřitelný mumraj.

 

Odpoledne jsem si zdříml v autě. Zastavili jsme nu vodopádů Karuma Falls. Hlídal tam voják s lehkým kulometem. Ronald říkal, že je to kvůli tomu, že Nil byl v minulosti hranicí mezi vládním územím a územím vzbouřenců Armády božího odporu Josepha Konyho.

Karuma Falls jsou úchvatné peřeje na Victoria Nilu. Jsou dlouhé snad 2 km a mají několik pěkných prahů. Musí být skvělé na rafting.

U vodopádu jsme viděli pár kočkodanů zelených - vervet monkey - a několik paviánů čakma.

Šel jsem si udělat pár fotek doprostřed mostu. Honza a Peter mi pak říkali, že kulometčík z toho nebyl nadšený a prý na mě s Ronaldem volali, abych se vrátil. Prý tam někde po proudu je nějaké vojenské tajemství, které ten voják střeží. Vůbec jsem je neslyšel, peřeje v Nilu dělaly hrozný kravál. Tak ještě že kulometčík zachoval klid.

Od vodopádů jsme jeli po hranici Karuma Reserve, která navazuje na NP Murchison Falls. Podél silnice začínal hustý les. Na kraji lesa byly vidět řady včelích úlů. Staví je tady, aby odradili slony od migrace ven z parku.

Den 4: Trasa