Ráno jsme vstali v 6, ještě byla tma. Honza se šel sprchovat, ale když si namydlil celé dělo, došla voda. Spotřebovali jsme ji včera večer, když jsme se sprchovali a fotili si selfíčka ve venkovní sprše. Musel ze sebe smýt mýdlo pitnou vodou z petláhve.
Když jsme vyjížděli z tábora, slunce právě vycházelo nad escarpmentem. Pčředvedlo nám jedno z úžasných afrických ranních představení.
Jeli jsme na Kasenyi Plains, směrem k Lake George. Safari začalo slibně, docela brzy jsme dojeli ke dvěma autům, která pozorovala hyenu.
Hyena v trávě něco žrala, asi vodušku kob. Chvíli jsme ji sledovali, pak popadla do tlamy kýtu i s kopýtkem a odklusala.
Pak se to začalo kazit. Buš byl prázdný, nikde ani chlup. Jen občas v dálce voduška nebo buvol. Šelmy žádné, sloni žádní, stáda žádná. Ronald se snažil něco najít podle volání opic, ale bez úspěchu.
Někdy kolem deváté jsme přijeli k solnému kráteru Bunyampaka, kde místní lidé vyrábějí sůl. Plocha kráteru byla rozparcelovaná na čtvercové nádržky, kde se usazuje sůl. vypadalo to hezky, ale smrdělo to ohavně, protože kromě soli je v místní vodě obsažena také síra. Voda se neustále doplňuje horkými prameny a v období dešťů bývají v jezírku plameňáci. Teď tam nebylo nic.
Místní předák nám předvedl techniku polévání a zesilování solné krusty. Honza měl chuť fotit, ale dělnice s rukama a nohama rozežranýma solí nejevily zájem. Upřímně se ani nedivím.
Zastavili jsme se na občerstvení na malém tržišti. Měli tam spoustu pěkných turistických nesmyslů. Koupil jsem malé barevné hrošíky, které rozdám v práci, a krásnou masku kmene Batoro.
Když jsme vyjížděli z tábora, slunce právě vycházelo nad escarpmentem. Pčředvedlo nám jedno z úžasných afrických ranních představení.
Hyena v trávě něco žrala, asi vodušku kob. Chvíli jsme ji sledovali, pak popadla do tlamy kýtu i s kopýtkem a odklusala.
Pak se to začalo kazit. Buš byl prázdný, nikde ani chlup. Jen občas v dálce voduška nebo buvol. Šelmy žádné, sloni žádní, stáda žádná. Ronald se snažil něco najít podle volání opic, ale bez úspěchu.
Někdy kolem deváté jsme přijeli k solnému kráteru Bunyampaka, kde místní lidé vyrábějí sůl. Plocha kráteru byla rozparcelovaná na čtvercové nádržky, kde se usazuje sůl. vypadalo to hezky, ale smrdělo to ohavně, protože kromě soli je v místní vodě obsažena také síra. Voda se neustále doplňuje horkými prameny a v období dešťů bývají v jezírku plameňáci. Teď tam nebylo nic.
Místní předák nám předvedl techniku polévání a zesilování solné krusty. Honza měl chuť fotit, ale dělnice s rukama a nohama rozežranýma solí nejevily zájem. Upřímně se ani nedivím.
Zastavili jsme se na občerstvení na malém tržišti. Měli tam spoustu pěkných turistických nesmyslů. Koupil jsem malé barevné hrošíky, které rozdám v práci, a krásnou masku kmene Batoro.
Žádné komentáře:
Okomentovat