Pak už Ronald zamířil k bráně. Nevypadalo to dobře. U brány přijal
telefonát od některého zkolegů guidů. Nevím, co si povídali, ale hned za
bránou najel Ronald na hlavní silnici a místo na jiho otočil na sever.
Hnal to jako drak. Zadoufal jsem, že to nakonec dopadne dobře.
Po pár kilometrech se na obzoru objevilo několik aut stojících u krajnice. Věděl jsem, že máme vyhráno.
Turisti
z aut pozorovali fíkovník, stojící tak asi 60 metrů od silnice. Na
větvi tam odpočívala lvice. Průvodce z vedlejšího auta říkal, že tam
byly dvě, ale jedna seskočila do trávy. Po chvíli se opravdu objevila,
chvíli stála v rozsoše stromu, pak si obě lvice vyměnily místo a zalehly
do větví.
Byl jsem rád hlavně kvůli Peterovi a Honzovi. Na žádné
převratné focení to nebylo, na to byla vzdálenost moc velká. Ale co už. I
tak se to počítá. Sám jsem viděl a fotil stromové lvy v Serengeti v
roce 2013, tohle byl pro mě jen bonus. Jsem rád, že Peter viděl
"levovník", jak o tom mluvil. A že se "naplnil scénář lev v 11 hodin",
jak o tom mluvil Honza.
Po pár kilometrech se na obzoru objevilo několik aut stojících u krajnice. Věděl jsem, že máme vyhráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat