Sedím v Kibale Forest Camp a poslouchám zvuky nočního pralesa. Lodge je neskutečná. Doslova vrostlá do džungle. Z našeho stanu jsme pozorovali guerézy, u parkoviště jsme fotili velké modré turaky. Atmosféra neskutečná, nedivím se, že je tu plno.
Ale popořadě. Dnešek jsme strávili na cestě. Chvilku po vjetí do NP Murchison Falls jsme musei zastavit, protože silnici blokovali sloni. Zrovna tam přecházelo stádo a dva samci stáli uprostřed silnice a nejevili snahu uhnout. Za chvíli to Ronalda přestalo bavit, popojel a sloni spořádaně ustoupili.
Další skupinku slonů jsme potkali kousek před sjezdem k přívozu. Tady jsem udělal svoje nejlepší sloní fotky. Sloni byli úžasně nasvětlení ranním světlem.
Viktoriin Nil jsme překročili opět přívozem v Paraa. Murchison Falls NP mě vzal za srdce, věřím, že se sem ještě někdy podívám.
Jeli jsme podle Albertova jezera. Dlouho nebylo vidět, ale pak buš ustoupil a v dálce se zaleskla jeho hladina. Měl jsem velkou radost, legendární jezero objevené Samuelem Bakerem a sídlo Emina Paši, odkud ho zachránil velký Stanley, jsem douho toužil spatřit.
Pak jsme přijeli k escarpmentu, srázu lemujícím Albertine Rift - tu část Velké příkopové propadliny, ve které leží Albertovo jezero. Na escarpmentu jsme udělali pauzu. Výhled byl bohužel zamlžený oparem, ale Albertovo jezero bylo jasně vidět.
Pokračovali jsme na jih. Přes spoustu bezejmenných vesniček, které ani nejsou na mapě. Viděli jsme krásný trh, dokonalý africký mumraj, na kterém se dá koupit všechno. Terén se pomalu zvedal, přibývaly kopečky a banánové plantáže. Kulaté chatrče s rákosovými střechami nahradily hranaté domky všech materiálů - od hliněných zdí s proutím přes cihly po omítnuté domky se střechami z vlnitého plechu.
K cihlám: všude v Ugandě si cihly dělají. V zemi vykopou hlínu, uhnětou cihly, usuší je na slunci nebo naskládají do hraniček a přikryjou trávou. Pak z nich vyskládají 2,5-3m vysokou stavbu tvaru mastaby. Ta má dole tři otvory napodél, kterými se topí. Celá mastaba se oplácá hlínou, v podélných děráh se zapálí dřevo a cihly se vypálí. Po celé Ugandě jsou mastabovité hromady cihel, některé netknuté, některé v různém stádiu rozebranosti.
Ale popořadě. Dnešek jsme strávili na cestě. Chvilku po vjetí do NP Murchison Falls jsme musei zastavit, protože silnici blokovali sloni. Zrovna tam přecházelo stádo a dva samci stáli uprostřed silnice a nejevili snahu uhnout. Za chvíli to Ronalda přestalo bavit, popojel a sloni spořádaně ustoupili.
Pak jsme přijeli k escarpmentu, srázu lemujícím Albertine Rift - tu část Velké příkopové propadliny, ve které leží Albertovo jezero. Na escarpmentu jsme udělali pauzu. Výhled byl bohužel zamlžený oparem, ale Albertovo jezero bylo jasně vidět.
Pokračovali jsme na jih. Přes spoustu bezejmenných vesniček, které ani nejsou na mapě. Viděli jsme krásný trh, dokonalý africký mumraj, na kterém se dá koupit všechno. Terén se pomalu zvedal, přibývaly kopečky a banánové plantáže. Kulaté chatrče s rákosovými střechami nahradily hranaté domky všech materiálů - od hliněných zdí s proutím přes cihly po omítnuté domky se střechami z vlnitého plechu.
Žádné komentáře:
Okomentovat