Za hodinu nám letí letadlo do Evropy. Uteklo mi to zatraceně ruchle. Jediná chyba téhle cesty byla, že jsem se nedokázal úplně odstřihnout od práce. Co se týká programu, zážitků a aktivit, všechno klaplo na 120%. Skvělá zpráva je, že si z Ugandy neodvážím žádnou zdravotní potíž. Moje tělo v kombinaci s fenystylem v pohodě vyhojilo kousance od komárů i od much tse-tse.
Ze všech cest, které jsem dosud do Afriky podnikl, je tahle vůbec nejafričtější. Díky tomu, že jsme projížděli venkovem a měli možnost vidět, jak žijí obyčejní lidé. A také jsme mnohem víc mluvili s lidmi, než na předchozích cestách. Příroda Ugandy je čarokrásná a jedinečná Ale to jsem tak nějak čekal. To, co tuhle cestu posunulo na další level, jak říká Honza, byly malé děti u cesty, lidé a jejich život, normální Uganďané, kteří nám zamávali na pozdrav. Tohle už v Evropě neumíme. To srdce jsme pečlivě přikryli a schovali za závěs civilizace a techniky.
Ohromně mě bavily obrovské rozdíly mezi oblastmi, které jsme navštívili. Rozpálená krajina kolem Nilu na Murchison Falls, horký prales Kibale, zlatá savana u řeky Ishasha, chladné mlhy Bwindi - co místo, to úplně jiná atmosféra, příroda, zážitky.
Nejprofláklejší klišé o Ugandě je výrok Winstona Churchilla o zelené perle Afriky. To bych podepsal, kdyby to nebylo tak provařené. Za sebe bych dodal: srdce Afriky, složené z rozmanitých klenotů.
Oproti předchozím cestám do Afriky jsem starší. Víc jsem toho viděl. Setkání se slonem na deset metrů už se mnou nezacvičí. Když ale tři metry ode mě ryje nosorožčí býk rohem kůru ze stromu, nebo když v pralese na metr ode mě projde gorilí samec, je to tam zas. Ta chladná rtuť v žilách, zostřené vnímání každého zvuku a pachu, zpomalený čas.
To jsou ty nejsilnější prožitky, které si člověk zapamatuje nadosmrti. Děkuji, Bože, za tu rozmanitost. Za tu krásu omezené, chráněné, habituované, ale přesto divoké a nezkrocené přírody. Tady v Ugandě to všechno je. Díky za to.
Ze všech cest, které jsem dosud do Afriky podnikl, je tahle vůbec nejafričtější. Díky tomu, že jsme projížděli venkovem a měli možnost vidět, jak žijí obyčejní lidé. A také jsme mnohem víc mluvili s lidmi, než na předchozích cestách. Příroda Ugandy je čarokrásná a jedinečná Ale to jsem tak nějak čekal. To, co tuhle cestu posunulo na další level, jak říká Honza, byly malé děti u cesty, lidé a jejich život, normální Uganďané, kteří nám zamávali na pozdrav. Tohle už v Evropě neumíme. To srdce jsme pečlivě přikryli a schovali za závěs civilizace a techniky.
Ohromně mě bavily obrovské rozdíly mezi oblastmi, které jsme navštívili. Rozpálená krajina kolem Nilu na Murchison Falls, horký prales Kibale, zlatá savana u řeky Ishasha, chladné mlhy Bwindi - co místo, to úplně jiná atmosféra, příroda, zážitky.
Nejprofláklejší klišé o Ugandě je výrok Winstona Churchilla o zelené perle Afriky. To bych podepsal, kdyby to nebylo tak provařené. Za sebe bych dodal: srdce Afriky, složené z rozmanitých klenotů.
To jsou ty nejsilnější prožitky, které si člověk zapamatuje nadosmrti. Děkuji, Bože, za tu rozmanitost. Za tu krásu omezené, chráněné, habituované, ale přesto divoké a nezkrocené přírody. Tady v Ugandě to všechno je. Díky za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat