Návrat do lodge

Na zpáteční cestě do lodge jsme přejížděli hřeben mezi Viktoriiným a Albertovým Nilem.

Zapadající slunce osvětlovalo palmy, kterými je tam savana porostlá. U jedné z palem jsme uviděli ležet sloa. Vůbec se nehýbal. Myslel jsem, že je mrtvý. Ronald po něm hodil kámen - a slon se zvedl. Vypadal docela zuboženě, taky mu chyběl kus chobotu, chudáčkovi.

O kus dál jsme zastavili u kaliště, ke kterému se blížil osamělý slon. V bajně se váleli dva buvoli a pár prasat bradavičnatých.

Když slon přišel k bahništi, vzbudil docela rozruch. Všechno mu šlo z cesty. Slon si postříkal záda bahnem a důstojně odkráčel.

 U brány parku jsme viděli slona hned vedle chatek guidů. Asi ho tam zaujalo vyprané prádlo.

Ještě po cestě od brány jsme pozorovali velikého samce hned vedle cesty. Opíral se o strom, jako by ho chtěl vyvrátit. Měl slušné kly. Byl to nádherný starý slon - a dokonalá tečka za skvělým dnem.

Murchison Falls je úžasný národní park. Úplně mě nadchl. Kvanta zvěře jsou tu bezkonkurenční. A díky Nilu je park opravdu jedinečný. Rozmanitá příroda, porosty vodních rostlin, travnaté pláně nad řekou, akáciová savana, palmové porosty - to všechno má skvělou atmosféru. (Podle Wikipedie se jedná o palmu Borassus aethiopum - Borassus palm, nebo také African palmyra palm - česky Lontar etiopský.)

Murchison Falls - to je něco jiného než Serengeti, Tarangire nebo Etosha. Jsem nadšený a uchvácený zázrakem africké přírody. Chtěl bych umět psát jako Hemingway, abych to dokázal popsat.